34. Kapitola
4. 1. 2014
PIPER
„ V lc i“ vydechla Piper. „A blízko.11
Jason se zvedl a povolal si meč. Leo a trenér Hedge taky
vstali. Piper to zkusila, ale před očima se jí roztancovaly černé
skvrny.
„Z ůstaň tady,“ nařídil jí Jason. „M y tě ochráníme.11
Zaťala zuby. Nesnášela, když se cítila bezmocná. Nechtěla,
aby ji někdo chránil. Nejdřív ten pitomý kotník. Teď pitomé
podchlazení. Chtěla být na nohou, s dýkou v ruce.
Pak hned za světlem ohně u vchodu do jeskyně uviděla
ve tmě zářit pár rudých očí.
No tak dobře, pomyslela si. Trocha chránění možná ne
uškodí.
Ve světle ohně se objevili další vlci - černá zvířata větší než
dogy, s kožichy od ledu a sněhu. Tesáky se jim zaleskly a zářící
rudé oči vypadaly nepříjemně inteligentně. Vlk vpředu byl vy
soký skoro jako kůň, tlamu měl flekatou, jako by zrovna ně
koho zabil.
Piper vytáhla z pochvy dýku.
Pak Jason popošel dopředu a promluvil latinsky.
Piper netušila, že mrtvý jazyk může fungovat na divoká zví
řata, ale ten hlavní vlk ohrnul pysk. Srst na hřbetě se mu zježi
la. Jeden jeho pobočník se pokusil postoupit dál, ale vůdce mu
chňapl po uchu. Pak všichni vycouvali zpátky do tmy.
„Člověče, asi se dám na latinu.“ Leovi se třásla ruka s kladi
vem. „C os mu řekl, Jasone?“
Hedge zaklel. „Ať to bylo, co chtělo, nestačilo to. Koukejte."
Vlci se vraceli, ale ten hlavní s nimi nebyl. Nezaútočili. Ce
kali — byl jich už nejmíň tucet, stáli zhruba v půlkruhu hned
za světlem ohně a blokovali východ z jeskyně.
Trenér zvedl palici. „M ám plán: já je všechny pobiju a vy
zdrhnete.11
„Trenére, oni vás roztrhají," namítla Piper.
„Kdepak. Jsem dobrý.“
Pak Piper uviděla siluetu muže, blížícího se bouří, obklope
ného vlčí smečkou.
„D ržm e se u sebe," zavelel Jason. „Smečku respektují. A Hed-
gei, žádné pitomosti. Vás ani nikoho jiného tu nenecháme."
Piper se stáhlo hrdlo. Ted byla slabý článek jejich „smečky".
Vlci jistě vycítí její strach. Mohla by mít rovnou na krku cedu
li Oběd zdarma.
Vlci se rozdělili a ten člověk vešel do světla ohně. Na mast
ných a střapatých vlasech barvy sazí mu seděla koruna z něče
ho, co vypadalo jako prstní kůstky. Šaty měl z potrhaných ků
ží - vlka, králíka, jelena a dalších zvířat, které Piper nepoznala.
Ty kůže zřejmě nebyly vydělané a podle toho, jak smrděly, ani
moc čerstvé. Muž byl pružný a svalnatý jako vytrvalostní běžec.
Ale nejhůř vypadal obličej. Tenká bledá kůže se napínala
na lebce. Zuby měl ostré jako tesáky. Oči mu rudě svítily stejně
jako vlkům - a upíraly se na Jasona s krajní nenávistí.
„Ecce,“ prohlásil, „filli Romani
„M luv anglicky, vlkoune!" křikl Hedge.
Vlčí muž zavrčel. „Řekni svému faunovi, aby si dával pozor
na jazyk, synu Říma. Nebo bude mou první svačinkou."
Piper si vzpomněla, že faun je římský název satyra. Ne že by
to k něčemu bylo. Kdyby si tak vzpomněla, kdo byl tenhle vlčí
chlapík v řecké mytologii a jak ho porazit, to by pomohlo.
Vlčí muž si prohlížel jejich skupinku. Nozdry se mu rozší
řily. „Tak je to pravda,“ dumal. „D ítě Afrodíty. Héfaistův syn.
Faun. A dítě Říma, rovnou vládce Jupitera. Všichni dohrom a
dy, a nepozabíjeli se navzájem. Zajímavé.”
„Vám o nás někdo řekl?“ zeptal se Jason. „A kdo?“
Muž zavrčel - možná to byl smích, možná výzva. „N o, hle
dáme vás po celém západě, polobože, a doufali jsme, že vás
najdeme jako první. Král Gigantů mě dobře odmění, až po
vstane. Jsem Lykáón, král vlků. A má smečka má hlad."
Vlci ve tmě zavrčeli.
Piper koutkem oka uviděla, že Leo odkládá kladivo a vyta
huje z opasku něco jiného - skleněnou láhev plnou čiré tekutiny.
Piper si lám ala hlavu, snažila se někam zařadit jméno toho
vlčího chlapíka. Věděla, že už ho slyšela, ale víc ji nenapadalo.
Lykáón nasupeně zíral na Jasonův meč. Přešlápl ze strany
na stranu, jako by hledal, kudy zaútočit, ale Jasonův meč se
pohyboval s ním.
„Odejděte," nařídil mu Jason. „Tady pro vás žádné jídlo není.“
„Leda byste si dali hamburgery z tofu,“ nabízel Leo.
Lykáón obnažil tesáky. Fandou tofu zřejmě nebyl.
„Kdyby bylo po mém,“ prohlásil Lykáón s lítostí, „zabil
bych tě prvního, synu Jupitera. Tvůj otec ze mě udělal, co jsem.
Byl jsem mocný smrtelný král Arkádie, měl jsem padesát hod
ných synů a Zeus je všechny povraždil svými blesky."
„Jo,“ vyprskl trenér Hedge, „ale měl proč!“
Jason se ohlédl přes rameno. „Trenére, vy toho klauna
znáte? “
„Já ano,“ odpověděla Piper. Konečně si vybavila podrobnos
ti té báje - krátké hrozné historky, nad kterou se s tátou nasm á
li jednou u snídaně. Teď jí to k smíchu nebylo.
„Lykáón pozval Dia na večeři,“ spustila. „Ale král si nebyl
jistý, jestli je to opravdu Zeus. Aby si ho prověřil, zkusil ho
nakrmit lidským masem. Zeus se naštval —“
„A zabil mi syny!“ zavyl Lykáón. I vlci za ním se dali do
vytí.
„Takže Zeus ho proměnil ve vlka,“ pokračovala Piper. „Pro
to ... proto se říká vlkodlakům lykantropové, jsou pojmenovaní
po něm, prvním vlkodlakovi.”
„Po králi vlků,“ dokončil trenér Hedge. „Nesmrtelném,
smradlavém, krutém moulovi."
Lykáón zavrčel. „Roztrhám tě na kusy, faune!“
„Ale, chceš vidět kozu, kámo? Protože ta koza ti ukáže.“
„Nechte toho,“ zarazil je Jason. „Lykáóne, řekl jste, že byste
mě chtěl zabít prvního, ale...?“
„Bohužel, dítě Řím a, máš přímluvu. Protože tě tahle —“
zašerm oval drápy k Piper, nezabila, máš být dodán živý
do Vlčího domu. Někdo tam od nás požádal o tu čest zabít
tě osobně."
„Kdo?“ zeptal se Jason.
Vlčí král se uchechtl. „N o, tvá velká obdivovatelka. Zřejmě
jsi na ni udělal ohromný dojem. Brzo se o tebe postará a já si
vážně nemůžu stěžovat. Tvá krev, rozlitá po Vlčím domě, dob
ře označkuje mé nové teritorium. Lupa si pořádně rozmyslí,
než zaútočí na mou smečku."
Piper málem srdce vyskočilo z hrudi. Nerozuměla ničemu,
co Lykáón řekl, ale nějaká žena že chce zabít Jasona? Médeia,
pomyslela si. Nějak musela přežít ten výbuch.
Piper se vyškrábala na nohy. Před očima se jí zase roztanco
valy skvrny. Připadalo jí, že se s ní jeskyně točí.
„Teď odejdeme,“ prohlásila Piper, „dřív, než vás zničíme.”
Snažila se do těch slov vložit sílu, ale byla moc slabá. Ne
mohla vypadat nijak zvlášť hrozivě, jak se tak třásla pod deka
mi, bledá a zpocená, že by sotva udržela nůž.
Lykáónovy rudé oči se vesele přimhouřily. „Statečný pokus,
holka. Toho si cením. Skoncuju to s tebou rychle. Naživu má
zůstat jenom syn Jupitera. Vy ostatní jste bohužel večeře.“
V tu chvíli Piper věděla, že umře. Ale aspoň umře na nohou
a v boji vedle Jasona.
Ten popošel dopředu. „Nezabijete nikoho, vlčí muži. Jedině
přes mou mrtvolu.11
Lykáón zavyl a vytáhl drápy. Jason po něm sekl, ale zlatý
meč prošel tělem, jako by tam vlčí král vůbec nebyl.
Lykáón se zasmál. „Zlato, bronz, ocel — nic z toho na vlky
neplatí, synu Jupitera."
„Stříbro!" vykřikla Piper. „Neúčinkuje na vlkodlaky stří
bro?"
„Zádně stříbro nemáme!" vyhrkl Jason.
Vlci skočili do světla ohně. Hedge vyrazil s nadšeným:
„Ju pííí!“
Ale Leo udeřil první, hodil skleněnou láhev. Rozbila se
na zemi a pocákala vlky - jeskyni zaplavil nepochybný pach
benzinu. Leo hodil do louže ohnivou kouli a zvedla se hořící
stěna.
Vlci zakňučeli a couvli. Několik jich chytilo, museli utéct
zpátky do sněhu. Dokonce i Lykáón hleděl stísněně na tu pla
noucí bariéru, která ted oddělovala vlky od polobohů.
„D o háje,“ postěžoval si trenér Hedge. „Takhle je nezasáh
nu, když jsou tak daleko."
Pokaždé, když se nějaký vlk přiblížil, vypustil Leo z dlaní
novou vlnu ohně, ale postupně ho to vyčerpávalo a benzin už
dohoříval. „Víc paliva nem ám !" varoval Leo. „O pasku chvíli
trvá, než se vzpamatuje. Co máš ty, člověče?"
„N ic,“ zabručel Jason. „Ž ádnou fungující zbraň “
„C o blesk?" zkusila to Piper.
Jason se soustředil, ale nestalo se nic. „Asi to kazí ta bouře,
nebo co.“
„Vypusť venty!" navrhla Piper.
„Pak ale nebudeme mít nic pro Aiola,“ namítl Jason. „A dě
lali jsme to všechno pro nic.“
Lykáón se zasmál. „C ítím z vás strach. Ještě pár minut živo
ta, hrdinové. Modlete se, k jakým chcete bohům. Zeus se
mnou slitování neměl a já ho nebudu mít s vámi."
Plameny začaly prskat. Jason zaklel a pustil meč. Přikrčil se
a nachystal se na boj zblízka. Leo vytáhl kladivo. Piper napřáh
la dýku - nic moc, ale víc neměla. Trenér Hedge zvedl palici.
On jediný se tvářil nadšeně z toho, že umře.
Pak se vichrem ozval nějaký pronikavý zvuk — jako by se
trhal karton. D o krku nejbližšího vlka se zarazila dlouhá tyč -
stříbrný šíp. Vlk se začal svíjet a spadl, roztavil se na temnou
kaluž.
Další šípy. Padli další vlci. Sm ečka se zmateně rozprchla.
Jeden šíp zam ířil na Lykáóna, ale vlčí král ho chytil ve vzdu
chu. Pak zavyl bolestí. Když šíp pustil, zůstala mu na dlani
spálená doutnající rána. Další šíp ho zasáhl do ramene a vlčí
král se zapotácel.
„Proklínám je!“ vyjekl Lykáón. Zavrčel na smečku. Vlci se
obrátili a utekli. Lykáón si planoucíma rudýma očima změřil
Jasona. „Tohle není konec, chlapče."
A vlčí král se vytratil do noci.
Za pár vteřin uslyšela Piper štěkat další vlky, ale znělo to
jinak - ne tak hrozivě, spíš jako lovečtí psi běžící po stopě.
D o jeskyně vrazil menší bílý vlk a za ním dva další.
Hedge se zeptal: „Z abít?“
„Ne!“ zarazila ho Piper. „Počkejme."
Vlci naklonili hlavy a měřili si společnost velkýma zlatýma
očima.
Hned potom se objevili jejich pánové: skupina lovců v šedo
bílých zimních maskáčích, bylo jich asi šest. Všichni měli luky
a na zádech toulce se zářícími stříbrnými šípy.
Očividně to byly dívky, i když měly kapuce stažené do tvá
ří. Jedna, o trochu vyšší než ostatní, se sehnula ve světle ohně
a popadla šíp, který zranil Lykáónovi ruku.
„Tak málo chybělo." Obrátila se ke svým společnicím.
„Phoebe, zůstaň se mnou. Hlídej vchod. Vy ostatní se pusťte
za Lykáónem. Nem ůžem e ho ted ztratit. Pak vás doženu."
Ostatní dívky něco zam umlaly na souhlas a zamířily za
Lykáónovou smečkou.
Ta v bílém se k nim obrátila, tvář pořád zakrytou kapucí.
„Sledujeme stopu toho lum pa už přes týden. Jste všichni v po
řádku? Nikdo není pokousaný?"
Jason stál celý ztuhlý a zíral na tu dívku. Piper si uvědomila,
že její hlas jí je nějak povědomý. Nedalo se to přesně určit, ale
mluvila stejným tónem a formovala slova podobně jako Jason.
„Ty jsi ona,“ uhodla Piper. „Jsi Thalia.“
Dívka strnula. Piper se lekla, že popadne luk, ale místo toho
si stáhla kapuci. Černé vlasy měla jako dráty a na nich stříbr
nou čelenku. Tvář jí zářila zdravím, jako by byla něco víc než
člověk, oči měla zářivě modré. Byla to ta dívka z Jasonovy
fotky.
„M y se známe?“ zeptala se Thalia.
Piper se nadechla. „M ožná to pro tebe bude šok, ale
„Thálie." Jason popošel dopředu a třesoucím se hlasem ze
sebe vypravil: „Já jsem Jason, tvůj bratr.“