28. Kapitola
4. 1. 2014
XXVIII
PIPER
Piper odchytila princeznu, zatímco si Jason a Leo zašli pro
hlédnout oživlé kožichy.
„Chcete, aby se unakupovali k smrti?" chtěla vědět.
„H m m m .“ Princezna odfoukla prach z vitríny s meči. „Jsem
jasnovidkyně, má drahá. Znám tvé malé tajemství. Ale tím se
nechceme zabývat, že ne? Ti chlapci se tak dobře baví.“
Leo se chechtal a zkoušel si klobouk, zřejmě vyrobený ze
začarované kůže mývala. Ocas sebou škubal a nožky se di
voce vrtěly, když se Leo procházel kolem. Jason si zam ilovaně
prohlížel pánské sportoj/ní oděvy. Kluci, a baví je nakupovat
oblečení? Jasné znamení, že je začarovalo nějaké strašlivé
kouzlo.
Piper se zabodla pohledem do princezny. „K do jste?“
„Už jsem ti to řekla, má drahá. Jsem princezna z Kolchidy."
„Kde je Kolchida?"
Princezna maličko zesmutněla. „Chceš říct, kde byla Kol-
chida. Můj otec vládl vzdáleným břehům Černého moře, tak
daleko na východě, jak tehdy dokázala doplout řecká loď. Ale
Kolchida už není - zmizela před eony času.“
„Eony?“ zeptala se Piper. Princezna nevypadala na víc než
na padesát let, ale Piper přepadlo zlé tušení - ohledně něčeho,
o čem se zmínil král Boreás v Québeku. „K olik vám je?“
Princezna se zasmála. „Dám a by se na takovou věc neměla
ptát ani na ni odpovídat. Řekněme prostě, hm, že se imigrační
proces pro vstup do vaší země trochu protáhl. Má patronka mě
sem ale nakonec dostala. Umožnila mi tohle všechno." Prin
cezna mávla rukou po obchodním domě.
Piper cítila v puse kovovou pachuť. „Vaše patronka.. “
„N o ano. Nepustí sem každého, abys věděla - jenom ty,
kdo mají zvláštní schopnosti, jako třeba já. A vyžaduje jen tak
málo - vstup do obchodu musí být pod zemí, aby mohla,
hm, sledovat mou klientelu, a čas od času po mně žádá něja
kou laskavost. Jen tohle za nový život? Vážně, byla to ta nejlep
ší dohoda, jakou jsem udělala za celá staletí.”
Utéct, pomyslela si Piper. Musíme se odsud dostat.
Ale než stačila převést myšlenky do slov, zavolal Jason: „Hej,
koukejte!"
Ze stojanu označeného Obnošené šatstvo vzal fialové tričko,
podobné tomu, jaké měl na školní exkurzi - jenže tohle vypa
dalo, že ho rozervali tygři.
Jason se zamračil. „Proč mi připadá tak povědomé?"
„Jasone, je jako to tvoje,“ oznámila mu Piper. „A teď už váž
ně musíme jít." Ale nebyla si jistá, jestli ji přes princeznino
kouzlo vůbec slyší.
„Nesmysl," namítla princezna. „Chlapci ještě neskončili, že
ne? A máš pravdu, můj drahý Tato trička jsou velice oblíbená -
získala jsem je na protiúčet od předchozích zákazníků. Pad
nou ti.“
Leo vzal oranžové tričko Tábora polokrevných s dírou upro
střed, jako by ho tam zasáhl oštěp. Vedle něj ležel promáčknu
tý bronzový náprsní krunýř, tečkovaný rzí - nebo snad kyseli
nou? - a římská tóga, rozsekaná na kusy a flekatá od něčeho,
co nepříjemně připomínalo zaschlou krev.
„Vaše Výsosti," spustila Piper a snažila se zvládnout vlastní
nervozitu. „C o kdybyste pověděla tady chlapcům, jak jste zra
dila vlastní rodinu? Jistě by si to rádi poslechli/'
Její slova princeznu nijak nezasáhla, ale kluci se obrátili, na
jednou zaujatí.
„Další historka?" zeptal se Leo.
„Já mám historky rád!" souhlasil Jason.
Princezna střelila po Piper rozčileným pohledem. „N o, člo
věk udělá z lásky divné věci, Piper. To bys měla vědět. Vlastně
jsem se do toho mladého hrdiny zamilovala, protože mě tvá
matka Afrodíta očarovala. Kdyby nebylo jí - ale nemůžu se
přece zlobit na bohyni, že?"
Princeznin tón jasně prozrazoval: Ale můžu se pomstít na
tobě.
„Jenže ten hrdina vás vzal s sebou, když utekl z Kolchidy,"
vzpomněla si Piper. „Bylo to tak, Vaše Výsosti, že? Oženil se
s vámi, přesně jak slíbil./
Princezniny oči nutily Piper, aby se omluvila, ale nepoddala se.
„Zpočátku," připustila Její Výsost, „to vypadalo, že slovo
dodrží. Ale i potom, co jsem mu pom ohla ukrást otcův poklad,
pořád potřeboval mou pomoc. Když jsme utekli, vydalo se za
námi bratrovo loďstvo. Jeho válečné lodi nás dohonily. Zničily
by nás, ale přesvědčila jsem bratra, aby nejprve přišel na pa
lubu naší lodi a promluvil si pod vlajkou příměří. Uvěřil mi.“
„A pak jste zabila vlastního bratra,“ dokončila za ni Piper.
Už se jí vybavila celá ta hrozná historka i se jménem — neblaze
proslulým jménem, které začínalo na písmeno M.
„Cože?“ probral se Jason. Chvíli vypadal, že je skoro zas
sám sebou. „Zabila vlastního —“
„N e,“ vyštěkla princezna. „Ty historky jsou samé lži. To můj
manžel a jeho muži, ti zabili mého bratra, i když by to bez
mého klamu nedokázali. Hodili jeho tělo do moře a ta pro
následující flotila se musela zastavit a hledat ho, aby mohli
bratrovi vystrojit náležitý pohřeb. To nám dalo čas uniknout.
Všechno jsem udělala kvůli manželovi. A on na naši dohodu
zapomněl. Nakonec mě zradil."
Jason se pořád tvářil stísněně. „C o udělal?”
Princezna přidržela rozsekanou tógu Jasonovi na hrudi, ja
ko by si měřila svou budoucí oběť. „Copak ten příběh neznáš,
chlapče můj? Zrovna ty ze všech ostatních bys ho měl znát. Jsi
po něm pojmenovaný.”
„Po Iásónovi,“ přikývla Piper. „Po původním íásónovi. Ale
pak jste - pak byste měla být mrtvá!”
Princezna se usmála. „Jak jsem řekla, nový život v nové zemi.
Jistěže jsem udělala chyby. Obrátila jsem se zády k vlastním li
dem. Nazývali mě zrádkyní, zlodějkou, lhářkou, vražedkyní.
Ale já všechno dělala z lásky.” Obrátila se k chlapcům, změřila si
je soucitným pohledem, zamrkala dlouhými řasami. Piper pří
mo cítila, jak je zaplavují kouzla, ovládají je ještě silněji než dřív.
„Neudělali byste to taky pro někoho, koho milujete, mí drazí?”
„To jistě,” vyhrkl Jason.
„N a beton," rozzářil se Leo.
„K luci!“ Piper zoufale zaťala zuby. „Nevidíte, kdo to je? C opak
„Budem e pokračovat, ne?“ prohodila princezna vesele.
„Myslím, že si chcete promluvit o ceně těch bouřkových du
chů - a svého satyra.“
Lea uchvátilo druhé patro s přístroji.
„To není možné,“ divil se. „N ení tamto pancéřovaná vý
heň ?“
Než ho Piper stačila zastavit, seskočil z eskalátoru a rozběhl
se k velké oválné peci, která vypadala jako gril napumpovaný
steroidy.
Když ho dohnali, spustila princezna: „M áš dobrý vkus. Je
to H-2000, zkonstruovaná samotným Héfaistem. Dokáže roz
tavit božský bronz nebo imperiální zlato.“
Jason sebou trhl, jako by ten výraz znal. „Imperiální zlato?“
Princezna přikývla. „Ano, můj drahý. Jako ta zbraň, kterou
tak šikovně ukrýváš v kapse. Aby se imperiální zlato dalo ná
ležitě vykovat, musí být požehnáno v Jupiterově chrámu na
římském pahorku Kapitol. Je to velmi mocný a vzácný kov, ale
stejně jako římští imperátoři dost nestálý. Dej pozor, abys tu
čepel nikdy nezlomil..." Přívětivě se usmála. „Ř ím vznikl samozřejmě
až po mé době, ale člověk se leccos doslechne. A teď
tamhle — ten zlatý trůn patří k mému nejluxusnějšímu zboží.
Vyrobil ho Héfaistos jako trest pro svou matku Héru. Posadíš
se na něj a okamžitě tě uvězní.“
Leo její slova pochopil jako rozkaz. Jako omámený se vydal
k trůnu.
„Leo, ne!“ varovala ho Piper.
Zam rkal. „K olik za obojí?“
„N o, ten trůn bych ti přenechala za pět velkých hrdinských
skutků. Výheň za sedm let otroctví. A za malý kousíček tvé sí
ly Vedla Lea do oddělení přístrojů a odříkávala mu ceny
jednotlivých předmětů.
Piper ho s ní nechtěla nechat sam otného, ale musela zkusit
přivést k rozumu Jasona. Odtáhla ho stranou a vlepila mu
facku.
„Au," zam um lal ospale. „Za co?“
„Prober se!“ zasyčela Piper.
„Jak to myslíš?"
„O na na tebe nasazuje čaromluvu. Copak to necítíš?"
Zam račil se. „M ně to připadá normální."
„O na není normální! Neměla by být ani živá! Před třemi
tisíci let se vdala za Iásóna - za tamtoho Iásóna. Vzpomeň si, co
říkal Boreás - o těch duších, které už nejsou upoutány k H á
dovi! Nejsou to jenom nestvůry, kdo nezůstává mrtvý. Ona se
vrátila zpátky z podsvětí!"
Jason stísněně zavrtěl hlavou. „O na není duch.“
„N e, je to horší! Ona je
„Vážení." Princezna se vrátila s Leem v patách. „Budete-li
tak laskavi, podíváme se teď na to, pro co jste sem přišli. To
přece chcete, ne?"
Piper měla co dělat, aby se nerozječela. Nejradši by vytáhla
dýku a pustila se do té čarodějnice, ale nelíbily se jí jejich vy
hlídky - tady uprostřed obchodního dom u Její Výsosti a s přá
teli omámenými kouzlem. Piper ani nevěděla, jestli by se v bo
ji postavili na její stranu. Musela vymyslet lepší plán.
Sjeli eskalátorem dolů k fontáně. Piper si poprvé všimla
dvou velkých bronzových slunečních hodin - velikých jako
trampolíny - vložených do podlahy z mramorových dlaždic
severně a jižně od fontány. N a východ a západ stály obří pozla
cené kanárčí klece a v té vzdálenější vězeli bouřkoví duchové.
Byli tam tak natěsnaní a točili se jako superzhuštěné tornádo,
že Piper netušila, kolik jich tam je — přinejmenším pár tuctů.
„Páni,“ ozval se Leo. „Trenér Hedge vypadá dobře!“
Rozběhli se k bližší kleci. Starý satyr vypadal, že ztuhl ve
chvíli, kdy ho to nasálo do nebe nad Grand Canyonem. Zka
meněl uprostřed výkřiku, palici nad hlavou, jako by zrovna
nařídil třídě v tělocviku padesát kliků. Kudrnaté vlasy mu div
ně trčely. Kdyby se Piper soustředila jenom na něco - na jasně
oranžové tričko s límečkem, ježatou bradku, píšťalku kolem
krku - viděla by Hedgea jako starého dobrého otravného tre
néra. Ale nemohla si nevšimnout pahýlovitých rohů na hlavě
a toho, že má místo tepláků a tenisek chlupaté kozí nohy a ko
pyta.
„Ano,“ přisvědčila princezna. „Své zboží udržuji ve výteč
ném stavu. N a bouřkových duších a na tom satyrovi se sam o
zřejmě můžeme dohodnout. Udělám e z nich akční balíček.
Pokud si plácneme, přihodím dokonce i tu am pulku s hojivým
jedem a můžete odejít v míru.“ Věnovala Piper kousavý po
hled. „To je lepší než na sebe být protivní, ne, drahá?“
Nevěř jí, varoval ji nějaký hlas v hlavě. Pokud Piper správně
uhodla, kdo ta žena je, pak v míru nikdo neodejde. Poctivá
dohoda nepřicházela v úvahu. Všechno to byl trik. Ale kam a
rádi se na ni dívali, naléhavě přikyvovali a naznačovali: Řekni
ano! Piper víc přemýšlet nepotřebovala.
„M ůžem e zkusit vyjednávat,” nadnesla.
„Rozhodně!" souhlasil Leo. „Řekněte si, o co chcete."
Princezna se zasmála. „M ám si říct, o co chci? Možná to
není nejlepší smlouvací strategie, chlapče, ale aspoň si uvědo
muješ, jakou má to zboží hodnotu. Svoboda je vážně velmi
cenná. Chcete po mně, abych pustila satyra, který napadl mé
bouřkové vichry —“
„Které napadly nás,“ skočila jí do řeči Piper.
Její Výsost pokrčila rameny. „Jak jsem řekla, má patronka
po mně chce čas od času drobné laskavosti. Poslat bouřkové
duchy, aby vás unesli - to byla jedna z nich. Ujišťuji vás, že
v tom nebylo nic osobního. A nic se vám nestalo, když jste sem
nakonec přišli, a z vlastní vůle! Každopádně, chcete osvobodit
toho satyra a chcete mé bouřkové duchy - což jsou mimocho
dem velmi cenní služebníci - abyste je mohli předat tomu ty
ranovi Aiolovi. Nezní to moc fér, že ne? Cena bude vysoká.“
Piper viděla, že kam arádi jsou připraveni nabídnout cokoli,
slíbit cokoli. Než stačili spustit, vynesla svou první kartu.
„Vy jste Médeia," prohlásila. „Pomohla jste původnímu Iá-
sónovi ukrást zlaté rouno. Patříte k nejhorším darebákům řec
ké mytologie. Jasone, Leo - nevěřte jí.“
Piper do těch slov vložila veškerou naléhavost, jaké byla
schopna. Mluvila naprosto upřímně a zdálo se, že to zabralo.
Jason od čarodějky ustoupil.
Leo se poškrábal na hlavě a rozhlédl se, jako by se probouzel
ze sna.
„Co to zase provádíme?"
„Chlapci!“ Princezna laskavě rozpřáhla ruce. Diam antové
šperky se jí zaleskly a nalakované nehty se zkroutily jako
zkrvavené drápy. „Je to pravda, jsem Médeia. Ale zoufale nepo
chopená. Ach, Piper, má drahá, ty nevíš, jaké to pro ženy bylo
za starých časů. Neměly jsme žádnou moc, žádný vliv. Často
jsme si ani nemohly vybírat manžely. AIejd byla jiná. Vyvolila
jsem si vlastní osud, když jsem se stala čarodějkou. Je to tak
špatné? Uzavřela jsem s Iásónem dohodu: pomůžu mu získat
zlaté rouno výměnou za jeho lásku. Spravedlivá úmluva. Stal se
z něj známý hrdina! Beze mě by byl zemřel jako neznámý muž
u pobřeží Kolchidy."
Jason - současný Jason - se zam račil. „Takže... vy jste
vážně umřela před třemi tisíci let? Vrátila jste se z podsvětí?"
„Smrt už mě víc neomezuje, mladý hrdino," potvrdila Mé
deia. „D íky své patronce jsem zase z masa a kostí."
„Vy... jste se znovu vytvořila?" Leo zamrkal. „Jako nestvůry?"
Médeia roztáhla prsty a z nehtů jí zasyčela pára, jako když
voda dopadne na žhavé železo. „Vy nemáte ponětí, co se děje,
že ne, mí drazí? Je to mnohem horší než probouzení nestvůr
v Tartaru. M á patronka ví, že Giganti a nestvůry nejsou její
největší služebníci. ]á jsem smrtelná. Učím se ze svých chyb.
A nyní, když jsem se vrátila k životu, se nedám znovu podvést.
Tak, a teď přejděme k ceně za to, co žádáte."
„Kluci," zasáhla Piper. „Původní Iásón Médeiu opustil, pro
tože byla šílená a krvežíznivá."
„Lže!" vyštěkla Médeia.
„Po cestě zpátky z Kolchidy přistála Iásónova loď v jiném
království a Iásón se rozhodl Médeiu opustit a oženit se s krá
lovou dcerou."
„Po tom, co jsem mu dala dvě děti!“ postěžovala si Médeia.
„Stejně porušil slib! Ptám se vás, bylo to správné?"
Jason a Leo svědomitě zavrtěli hlavami, ale Piper ještě ne
skončila.
„M ožná to nebylo správně," prohlásila, „ale správná nebyla
ani Médeiina pomsta. Zavraždila vlastní děti, aby se Iásónovi
pom stila. Otrávila jeho novomanželku a utekla z království."
Médeia zavrčela: „To je výmysl, aby se zničila má pověst!
Lidé z Korintu - ten zdivočelý dav - zabil mé děti a vyhnal
mě. Iásón nehnul ani prstem, aby mě ochránil. Připravil mě
o všechno. Takže ano, pronikla jsem zpátky do paláce a otrá
vila jeho rozkošnou manželku. Bylo to jenom fér - náležitá
cena."
„Vy jste šílená," povzdechla si Piper.
„Jsem oběť!" zakvílela Médeia. „Zem řela jsem se všemi sny
v troskách, ale tak to dál nebude. Už vím, že nemám věřit hr
dinům . Když přijdou žádat o poklady, zaplatí za ně vysokou
cenu. Zvlášť, když se jmenují Jason!"
Fontána se zbarvila do tmavě ruda. Piper vytáhla dýku, ale
ruka se jí třásla tak, že ji skoro neudržela. „Jasone, Leo - je čas
jít. Hned."
„Bez dohody?" zeptala se Médeia. „A co vaše výprava,
chlapci? A má cena je tak prostá. Věděli jste, že tahle fontána
je kouzelná? Když se do ní hodí mrtvý člověk, klidně třeba
rozsekaný na kousky, vyskočí ven úplně zdravý - a navíc silněj
ší a mocnější než předtím."
„Vážně?" vykulil oči Leo.
„Leo, ona lže," houkla na něj Piper. „Ten trik už na někoho
použila - na nějakého krále, myslím. Přesvědčila jeho dceru, že
ho má rozsekat na kusy, aby se vynořil z vody zase mladý
a zdravý, ale jeho to zabilo!"
„Absurdní," odfrkla si Médeia a Piper slyšela, jak je každá ta
slabika nabitá mocí. „Leo, Jasone — má cena je velice jednodu
chá. Co kdybyste si vy dva zabojovali? Pokud se zraníte, nebo
dokonce zemřete, nic se neděje. Hodíme vás prostě do fontány
a pak budete lepší než dřív. Vy přece chcete bojovat, že? Navzá
jem se nesnášíte!"
„Kluci, to ne!“ vyjekla Piper. Ale ti dva už na sebe zlostně
hleděli, jako by jim zrovna došlo, že se vlastně nenávidí.
Piper se nikdy necítila bezmocnější. Teď chápala, co jsou
zač pravá kouzla. Vždycky si myslela, že magie rovná se hůlky
a ohnivé koule, ale tohle bylo horší. Médeia nespoléhala jen
na jedy a lektvary. Její nejmocnější zbraní byl hlas.
Leo se zamračil. „Jason je vždycky za hvězdu. Všechen zá
jem soustředí na sebe. Neváží si mě.“
„Jsi otravný, Leo,“ odbyl ho Jason. „N ikdy nic nebereš váž
ně. A neumíš spravit ani draka."
„Nechte toho!" prosila Piper, ale oba už vytasili zbraně Jason zlatý meč a Leo kladivo z opasku.
„N ech je, Piper," přesvědčovala ji Médeia. „Prokazuji ti tím
laskavost. Nech to, ať se to stane, a budeš mít mnohem lehčí
volbu. Enkelada to potěší. M ůžeš dostat otce zpátky ještě
dneska!"
Médeiina čaromluva na ni neúčinkovala, ale čarodějka stej
ně zněla přesvědčivě. Dostat tátu zpátky ještě dnes? Přes své nej
lepší úmysly to Piper chtěla. Chtěla tátu zpátky tak moc, až to
bolelo.
„Vy pracujete pro Enkelada," obvinila ji.
Médeia se rozesmála. „Pro Giganta? Kdepak. Ale všichni
sloužíme stejné velké věci - patronce, které se nemůžete ani
zdaleka postavit. Odejdi, dcero Afrodítina. Tohle nemusí být
i tvá smrt. Zachraň se a tvůj otec se osvobodí."
Leo a Jason stáli pořád proti sobě, připravení k boji, ale tvá
řili se nejistě a zmateně - čekali na další rozkaz. Piper doufala,
že v nich něco odolává. Tohle ani trochu neodpovídalo jejich
povaze.
„Poslouchej mě, děvče." Médeia si vytrhla z náram ku dia
mant a hodila ho do spršky vody z fontány. Když proletěl pes
trobarevným světlem, pronesla Médeia: „ 0 , Iris, bohyně duhy,
ukaž mi kancelář Tristana M cLeana.“
Mlha se zam ihotala a Piper uviděla tátovu pracovnu. Za je
ho stolem seděla tátova asistentka Jane v tmavém kostýmku,
s vlasy staženými do pevného drdolu a telefonovala.
„Ahoj, Jane," pozdravila Médeia.
Jane klidně položila sluchátko. „C o pro vás mohu udělat,
madam? Ahoj, Piper."
„Vy —“ Piper měla takový vztek, že skoro nemohla mluvit.
„Ano, dítě," přikývla Médeia. „Asistentka tvého otce. Vel
mi snadno zmanipulovatelná. Na sm rtelníka má výkonnou
mysl, ale neuvěřitelně slabou."
„D ěkuji vám, madam ," ozvala se Jane.
„To nestojí za řeč," mávla rukou Médeia. „Chtěla jsem
vám jenom poblahopřát, Jane. Výborná práce - přimět pana
M cLeana, aby tak náhle opustil město, zařídit mu let do Oak-
landu, aniž se o tom dozvěděl tisk nebo policie! Nikdo neví,
kam odjel. A namluvit mu, že jde dceři o život — to byl skvělý
tah, jak ho přimět ke spolupráci."
„Ano," souhlasila Jane bezvýrazným tónem jako náměsíčná.
„Ochotně spolupracoval, když uvěřil, že je Piper v nebezpečí."
Piper shlédla na svou dýku. Čepel se jí chvěla v ruce. Nedo
kázala ji použít jako zbraň o nic víc než Helena Trojská, ale
pořád to bylo zrcadlo. Viděla v něm vyděšenou holku, která
nemůže vyhrát.
„M ožná pro vás budu mít nové rozkazy, Jane,“ zašveholila
Médeia. „Pokud si tohle děvče dá říci, možná nastane čas, aby
se pan M cLean vrátil domů. Připravila byste laskavě vhodnou
krycí historku pro dobu jeho nepřítomnosti, jen pro jistotu?
A myslím, že ten chudák bude potřebovat strávit nějakou dobu
v psychiatrické léčebně.”
„Ano, madam . Zařídím to.“
Obraz se rozplynul a Médeia se obrátila k Piper. „Tak, vidíš to?“
„Vy jste tátu nalákala do pasti,“ rozčilila se Piper. „Pomohla
jste tomu Gigantovi —“
„Ale jdi, drahá. Ještě dostaneš hysterický záchvat! N a tuhle
válku jsem se připravovala roky, ještě předtím, než mě přivedli
zpátky k životu. Jsem jasnovidkyně, jak jsem řekla. Dokážu
předpovídat budoucnost stejně dobře jako to vaše malé Orá-
kulum. Před lety, když jsem ještě trpěla na Trestných polích,
jsem měla vizi sedmi z toho vašeho takzvaného Velkého pro
roctví. Viděla jsem tady tvého kam aráda Lea a poznala jsem,
že z něj bude jednoho dne významný nepřítel. Zam íchala jsem
vědomím své patronky, dala jí tu informaci a ona se maličko
probudila - jen tak, aby ho mohla navštívit."
„Leova matka," hlesla Piper. „Leo, poslouchej! Ona pom á
hala zabít tvou matku!"
„Hm-mmm ,“ zam umlal Leo ze svého omráčení. Zakabonil
se na kladivo. „Takže... prostě zaútočím na Jasona? Tak to má
být?“
„Je to naprosto bezpečné," slibovala Médeia. „A Jasone, ty
na něj jdi tvrdě. Dokaž, že se vyrovnáš svému jmenovci."
„Ne!" nařídila jim Piper. Věděla, že je to její poslední šance.
„Jasone, Leo - ona vás podvádí. Odložte zbraně."
Čarodějka protočila oči. „N o tak, holka. Nejsi pro mě žád
nou soupeřkou. Cvičila jsem se u své tety, nesmrtelné Kirké.
Dokážu hlasem přivést lidi k šílenství, nebo je uzdravit. Jakou
šanci proti mně mají tihle malí mladí hrdinové? Tak do toho,
chlapci, zabijte se!"
„Jasone, Leo, poslouchejte mě." Piper vložila do hlasu veške
rý cit. Roky se snažila ovládat a nedávat najevo slabost, ale teď
do těch slov dala všechno - strach, zoufalství, vztek. Věděla, že
možná podepisuje tátův rozsudek smrti, ale stála o své přátele
tolik, že nemohla dopustit, aby si navzájem ublížili. „M édeia na
vás použila čaromluvu. Patří to k její magii. Jste nejlepší kam a
rádi. Nebojujte proti sobě. Bojujte proti «/!"
Zaváhali a Piper cítila, jak kouzlo zesláblo.
Jason zamrkal. „Leo, já tě chtěl vážně bodnout?"
„N ěco o mé m ám ě...?" Leo se zam račil a obrátil se k Mé-
deii. „Vy... vy jste pomáhala té ženě z hlíny. Poslala jste ji do
dílny." Napřáhl se. „Paní, mám tu pro vás jedno parádní kla
divo."
„Pfff!" odfrkla si Médeia. „Tak se ke své platbě prostě dobe
ru jinak."
Stiskla jednu dlaždici v mozaice na zemi a budova zaracho
tila. Jason máchl mečem po Médeii, ale ta se rozplynula na dým
a znovu se objevila pod eskalátorem.
„Jsi pomalý, hrdino!" zasm ála se. „M ůžeš se vyřádit na mých
mazlíčcích!"
Než se po ní Jason stačil vrhnout, rozletěly se obří sluneč
ní hodiny na obou stranách fontány. Z děr pod nimi vylezli
dva vrčící zlatí tvorové - nefalšovaní okřídlení draci. Byli vel
cí jako karavany, oproti Festusovi možná nic moc, ale stači
lo to.
„Takže tohle bylo v těch kotcích," poznamenal Leo tiše.
Draci roztáhli křídla a zasyčeli. Piper cítila žár vycházející
z jejich lesknoucí se kůže. Jeden na ni upřel oranžové oči.
„Nekoukej jim do očí!“ varoval ji Jason. „O chrom í tě.“
„Přesně tak!“ Médeia beze spěchu jela po eskalátoru naho
ru, opírala se o madlo a pozorovala tu scénu. „Tihle dva m iláč
ci jsou se mnou už dlouho - sluneční draci, abyste věděli, dar
od mého děda Hélia. Táhli můj vůz, když jsem odešla z Korin-
tu, a teď budou vaší zkázou. Tadá!“
Draci vyrazili dopředu. Leo a Jason se vrhli proti nim. Piper
překvapilo, jak nebojácně kluci zaútočili - jednali jako tým,
který se cvičil roky.
Médeia už byla skoro v patře, kde by si mohla vybrat z širo
ké nabídky vražedných přístrojů.
„Tak to teda ne,“ zavrčela Piper a pustila se za ní.
Když ji Médeia zahlédla, zrychlila. N a tři tisíce let starou
dám u běžela docela svižně. Piper se hnala, jak nejvíc mohla,
brala schody po třech, ale stejně ji nedohonila. Médeia se
v patře nezastavila. Přeskočila na další eskalátor a stoupala
výš.
Jedy, pomyslela si Piper. Pro ty si jde, samozřejmě. Ta žen
ská byla pověstná svými jedy.
Piper slyšela, jak dole zuří boj. Leo pískal na píšťalku a Ja
son křičel, aby na sebe upoutal pozornost obou draků. Piper si
netroufala se tam podívat, dokud běžela s dýkou v ruce. Viděla
sam a sebe, jak zakopne a bodne se do nosu. To by bylo super-
hrdinské.
Ve druhém patře sebrala jednomu ozbrojenému panákovi
štít a stoupala dál. Představila si trenéra Hedgea, jak na ni řve
přesně jako v tělocviku ve škole: „Pohni kostrou, McLeanovd!
Tomuhle říkáš běh po eskalátoru?“
Dostala se do horního patra, těžce oddechovala, ale dorazi
la tam pozdě. Médeia se dostala k pultu s jedy.
Čarodějka popadla nádobku ve tvaru labutě - tu modrou
na bolestivou smrt - a Piper udělala to jediné, co ji napadlo.
Hodila po ní štít.
Médeia se vítězně obrátila zrovna včas, aby ji zasáhl do pr
sou čtvrtmetrákový kovový disk. Zapotácela se dozadu, zhrou
tila se na pult, rozbíjela am pulky a srážela police. Když se mezi
těmi troskam i zvedla, měla šaty flekaté všemi barvami. Mnohé
ty skvrny doutnaly a zářily.
„Blázne!" zakvílela Médeia. „M áš tušení, co udělá tolik je
dů, když se smíchají?"
„Zabije vás?“ zeptala se Piper s nadějí.
Z koberce kolem nohou Médeie se začínalo kouřit. Rozkaš
lala se a tvář se jí zkřivila bolestí - nebo to jenom hrála?
Zezdola se ozval Leo: „Jasone, pomoc!"
Piper riskovala rychlý pohled a málem zoufale vykřikla. Je
den drak přišpendlil Lea k zemi. Odhalil tesáky a chystal se
do něj pustit. Jason byl až na druhé straně, bil se s drakem,
moc daleko na to, aby mu mohl pomoct.
„Všechny jsi nás odsoudila k záhubě!" zaječela Médeia. Dým
se valil po koberci, skvrna se rozšiřovala, jiskřila a podpalovala
regály s oblečením. „M áte jenom pár vteřin, ta směs všechno
pohltí a zničí budovu. Není čas —“
PRASK! Strop z barevného skla se roztříštil na déšť pestrých
úlomku a do obchodního domu se snesl bronzový drak Festus.
Vřítil se do bitvy a do každého pařátu popadl jednoho slu
nečního draka. Teprve ted Piper ocenila, jak velký a silný je
jejich kovový kamarád.
„To je šikula!" vykřikl Leo.
Festus se rozletěl přes atrium a mrštil sluneční draky do děr,
ze kterých vylezli. Leo se přihnal k fontáně, stiskl mramorovou
dlaždici a uzavřel sluneční hodiny. Otřásaly se, jak na ně draci
naráželi, snažili se dostat ven, ale na chvíli byli uvěznění.
Médeia zaklela nějakým prastarým jazykem. Celé horní pa
tro už bylo v plamenech. Vzduch se plnil nepříjemným ply
nem. I s tou otevřenou střechou Piper cítila, jak žár sílí. Zacou
vala ke kraji zábradlí s dýkou namířenou na Médeiu.
„Nechci být zase opuštěná!" Čarodějka si klekla a popadla
červený hojivý balzám, který nějak přežil tu zkázu. „Chceš vrá
tit svému klukovi paměť? Vezmi mě s sebou!"
Piper se ohlédla. Leo a Jason už seděli drakovi na hřbetě.
Bronzový Festus zamáchal mocnými křídly, popadl klece se
satyrem a bouřkovými duchy do spárů a začal stoupat nahoru.
Budova se otřásla. Oheň a kouř se kroutily podél stěn, tavi
ly zábradlí, měnily vzduch na jedovatý plyn.
„Beze mě svou výpravu nikdy nepřežijete!" vrčela Médeia.
„Ten tvůj kluk zůstane navždycky bez paměti a táta zemře.
Vezmi mě s sebou!"
Malý okam žik to Piper lákalo. Pak si všimla Médeiina pří
šerného úsměvu. Čarodějka věřila ve svou sílu přesvědčování,
byla si jistá, že se vždycky dokáže dohodnout, vždycky unikne
spravedlnosti a nakonec zvítězí.
„D neska ne, čarodějnice." Piper přeskočila okraj eskalátoru.
Padala jen vteřinu, než ji Leo a Jason chytili a vytáhli na dra
kův hřbet.
Slyšela, jak M édeia vztekle řve, když stoupali rozbitou stře
chou a nad centrem Chicaga. Pak pod nimi obchodní dům
explodoval.